Pepíček se vrátí domů ze školy. „Tak co jste se dnes naučili?“ ptá se ho maminka. „Učili jsme se psát,“ odpoví Pepíček. „Výborně a co jsi napsal?“ ptá se maminka. „Já nevím,“ povídá Pepíček, „ještě nás neučili číst.“
Učitel říká dětem: „Ten, kdo odpoví na mou další otázku, může jít domů.“ Pepíček vyhodí svou aktovku z okna.“ „Kdo hodil teď tu aktovku?“ ptá se rozzlobený učitel. „Já,“ odpoví Pepíček, „jdu domů.“
Malý Pepíček je s maminkou na nedělní mši v kostele, když vtom se mu najednou udělá špatně. „Mami,“ šeptá Pepíček, „myslím, že budu zvracet.“ „Běž co nejrychleji ven,“ radí mu maminka, „přeběhni přes trávník a vyzvracej se do křoví. Tam tě nikdo neuvidí.“ Pepíček tedy jde. Za necelou minutu se vrátí na své místo vedle maminky, s viditelnou úlevou ve tváři. „Vyzvracel ses do křoví, Pepíčku?“ ptá se maminka. „Nemusel jsem chodit tak daleko,“ povídá Pepíček, „hned u dveří jsem našel krabici s nápis...
V kostele se koná nedělní mše. Vtom se v poslední řadě jedna babka nakloní ke svému manželovi: „Psst! Právě jsem vypustila opravdu příšerného ducha. Co mám teď dělat?“ „V první řadě,“ odpoví děda, „by sis měla vyměnit baterie v naslouchadle.“
Manžel přijde domů v neděli ráno v 6 a snaží se být potichu, aby nevzbudil manželku. V kuchyni potká manželku, ta na něj koukne a povídá: „Tak kdepak jsi byl celou noc ty supermane?“ Manžel: „Byli jsme s kamarádama v hospodě.“ Manželka: „To mi nepovídej, že jste byli celou noc v hospodě, když tam zavírají o půlnoci, ty supermane“ Manžel: „Mno, víš, my jsme pak šli ještě do baru na sklenku.“ Manželka: “Nelži mi ty supermane, že jsi byl celou noc v baru, vždyť tam zavírají ve 3 ráno.“ Manžel: „Noo...