Khon na smrtelné posteli nařídil, aby mu zavolali kněze. Ten, domnívaje se, že na poslední chvíli se Khon rozhodl konvertovat na víru pravou, rychle pospíchá k umírajícímu. Ten mu diktuje dlouze testament, ale o nějakém přestupování na víru nepadne ani slovo. Kněz byl hodně trpělivý, ale nakonec mu to nedalo a ptá se:
"A pročpak jste si, pane Khon nezavolal vašeho rabína?"
Kohn jde k Roubíčkovi, půjčit si vozík. Cestou ho však přepadly obavy a Khon si říká: "Roubíček je lakomec, on mi ten vozík nepůjčí."
Přesto jde dál, ale před Roubíčkovým domem zase mudruje: "No jo, Roubíček je lakomej, ten mi ten vozík určitě nepůjčí."
Nakonec vystoupá do třetího patra, zazvoní na Roubíčka a když mu přijde otevřít tak povídá: "Roubíček, když jsou taková svině tak si ten vozík nechaj."
Starý a moudrý rabín se nemůže rozhodnout, jaké povolání by si měl zvolit jeho dospívající syn. Pozve si tedy svého syna do pracovny a na stůl připraví tři předměty - láhev s kořalkou, Tanakh - židovskou bibli a kasičku. "Nechť rozhodne Bůh!" pomyslí si. "Když sáhne po bibli, nechám ho vystudovat a bude rabínem jako já," přemítá rabbi. "Když zvolí kasičku, bude bankéřem jako bratr Áron... když si vybere flašku-to je horší... no, ale taky dobře," lehce se oklepe služebník Boží, "bude hostinským,...
Přijde žid do obchodu s náboženskými potřebami, rozhodnutý, že přijme křestanskou víru a že si koupí krucifix. Ukáže na jeden a ptá se prodavače kolik stojí.
"Tisíc korun," odpoví prodavač.
"Hmm, to je moc," řekne žid. Rozhlédne se a ukáže na jiný. "A kolik by stál támhleten bez toho atleta?"
Rabín a kněz se srazí v autech. Obě vozidla jsou rozmlácená, ale oba klerikové vyvázli nezranění. Když se vyhrabou z trosek, rabín si všimne knězova roucha a povídá: "Koukám, že jste kněz. Já jsem rabín. Podívejte na naše auta, nic z nich nezbylo, ale nám se nic nestalo. To je znamení od Boha. Bůh musel chtít, abychom se potkali a stali se přáteli a po zbytek našich dní žili svorně v míru."
"Plně s vámi souhlasím, to musí být božské znamení," přikyvuje kněz.