Blondýnce chcípnul motor a protože nemohla přijít na to, proč, vydala se po svých pro pomoc. Přijel mechanik, zastrčil vytřepaný kabel k rozdělovači a milé auto bez problémů naskočilo.
„Tak kvůli takové prkotině jsem šla v tomhle vedru sedm kilometrů pěšky?” zlobila se nešťastná blondýnka.
„Jó, milá zlatá,” pronesl rozvážně odborník. „Už moje babička říkávala: Co není v hlavě, musí být v nohách!”
Jdou dvě blondýnky a třetí říká: „Z nás čtyř by byla dobrá pětice. A kdybychom si ještě rezervovali stůl pro šest, najedli bychom se jako sedmé v osmém nebi na devátou...”
Přijde blondýnka do e-mailového centra a chce poslat matce zprávu. Pracovník centra jí sdělí, že to stojí tři tisíce. Ona na to, že tolik peněz s sebou nemá, ale že je ochotná udělat vše, jen aby mohla matce tu zprávu poslat. Muž zvedne obočí a řekne: „Všechno?”
„Ano, ano,” naléhá blondýnka.
„No, tak pojďte se mnou,” vyzve ji a jde směrem k další kanceláři.
Blondýnka jde vzorně za ním.
„Pojďte dál,” pobízí ji a zavírá při tom dveře.
Pak nařídí, aby si klekla. Ona to vzorně udělá....
Mladá, čerstvě vystudovaná psycholožka - blondýnka nastupuje do první práce. Stává se psychologem na základní škole a hned je aktivní a hledá, kde začít, jak se uvést v dobrém světle.
Jde na školní dvůr a tam vidí hlouček chlapečků, jak si hrají, a pak jednoho, který stojí opodál, nic nedělá, jen tak popojde krok vlevo, pak dva doprava. Psycholožka si říká: „No to je jasné, introvert. Začnu s ním a zapojím ho do hry.”
Dojde k němu a nadhodí: „Copak se děje, že si dneska nehraješ s ostatním...