Probíhá celosvětové sympozium chirurgických kapacit. Na závěr má každý z delegátů popsat svoji nejnáročnější operaci. Všichni domluvili, pouze profesor z Čech se ničím nepochlubil. Na stálé naléhání nakonec pochmurně pronese: „Pro mě byla nejtěžší operace vyndání krčních mandlí.“
Všichni se začnou svíjet smíchy.
„Nesmějte se, kolegové. Za komunistů se u nás každý bál otevřít hubu, tak jsem je musel tahat řitním otvorem.“
Přijde chlapík s pořádně rozbitou hlavou k doktorovi. Ten se hned ptá:
„Copak se vám stalo?“
„Ale, jen tak jsem stál a najednou proti mě raketa a prásk přímo do hlavy. Oklepu se a najednou prase a zase prásk, přímo mezi oči. Sotva jsem se trošičku vzpamatoval, proti mě kůň a řach do hlavy. To už jsem upadl na zem. Ani jsem nestihl vstát a najednou lokomotiva, a přímo do mě.
Strašný rány!“
„Raketa, prase, kůň, lokomotiva,“ brblá si doktor a vypisuje průvodku na psychiatrii, „bylo tam...
U nás v ulici jednou našli souseda, jak leží v mdlobách před vlastním domem. Když přijela záchranka a probrali ho, doktor se ho ptal:
„Pane, co se vám stalo, že jste omdlel?“
„Pane doktore, to by asi seklo s každým. Když jsem se vracel z práce, vyšel z domu můj syn a řekl mi o klíče od garáže. A místo toho, aby někam odjel s mým autem, vytáhl sekačku...“
Chlápek vzdychá u doktora, že už nemůže dělat všechny práce v domácnosti, co dříve dělával. Doktor ho chvíli zpovídá a prohlíží. Když je prohlídka u konce, chlapík se ptá:
„Pane doktore, mohl byste mi laskavě říct, co mi je, ale obyčejnou češtinou, abych tomu rozuměl?“
„Lidově řečeno, jste línej jak veš.“
„Aha. A mohl byste mi to říct latinsky, abych to mohl říct manželce?“