Pavel je velice smutný. Jeho přítel chce vědět, co je příčinou jeho smutku. „Můj dědeček je mrtvý,“ odpověděl Pavel. „Copak se stalo, že zemřel?“ „Chtěl pověsit obraz a trefil se kladivem do palce.“ „Ale prosím tě, to přece není smrtelný úraz!“ „Ne, to ne. Ale on tak strašně křičel, že jsme ho museli zastřelit.“
Potkají se dva přátelé v baru. Jeden z nich povídá druhému: „Tak si představ, Pepa je mrtvý.“ - „To není možné, co se mu stalo?“ - „No, jel kolem mého domu a neubrzdil to, narazil do stromu, vylétl vzduchem a doletěl až ke mně do ložnice.“ - „To je ale strašné takhle zemřít.“ - „Ne ne, on to přežil, přistál na podlaze v mé ložnici a chtěl se zvednout. Chytil se velké šatní skříně, co tam mám, ale ona se na něj převrátila.“ - „To je ale hrozná smrt!“ - „Ale ne, nezemřel, doplazil se k zábradlí...
Muž přijde pozdě v noci domů, opilý pod obraz. „Kde jsi byl?“ ptá se ho žena. „V baru Golden,“ odpoví muž. „Představ si, mají tam zlaté židle, zlaté stoly, zlaté pivo a zlaté záchody!“ Ženě je to podezřelé a proto volá do baru Golden. „Prosím vás, máte zlaté židle?“ „Ano, máme,“ odpoví jí číšník. „A zlaté stoly?“ „Ano, máme.“ „A zlaté pivo?“ „Ano, to také.“ „A co zlaté záchody?“ ptá se ještě žena. „Vydržte,“ povídá číšník a pošeptá svému kolegovi: „Tak už máme kontakt na toho chlápka, co nám moč...