V činžáku bydleli dva Nováci, ten v přízemí byl důchodce, v prvním patře pak bankovní úředník. Ten den, kdy penzista Novák zemřel, odjížděl úředník Novák na dovolenou na Maltu. Po příjezdu na ostrov poslal domů dopis, který pošťačka omylem doručila těsně po pohřbu vdově Novákové. V dopise bylo:
V minulých dnech se dožil jeden lékař sta let. Ptali se ho, čím to, že se dožil tak vysokého věku. Doktor řekl: "Málo jsem jedl, střídmě pil..., a nikdy jsem neužíval ani jeden z léků, které jsem předepisoval jiným."
Mladá dáma zašla k psychiatrovi: „Doktore, co mám dělat? Moje dítě spí ve vedlejším pokoji a já půl noci probdím, protože mám strach, že by mohlo spadnout z postele, aniž bych to slyšela."
„Tomu se dá lehko odpomoci," navrhl doktor, „dejte pryč koberec."
Když se jednomu černochovi narodilo již desáté dítě, prohlásil:
„Ještě jedno a oběsím se!"
Ale přišlo i jedenácté dítě a lékař s úsměvem připomněl novopečenému otci jeho výrok. Černoch mu odpověděl:
„Chtěl jsem to udělat, už jsem měl provaz na krku, ale vtom jsem si povšiml zcela odlišné pleti dítěte. I řekl jsem si: Blázne, vždyť bys věšel nevinného člověka!"