Skupina Romů cestuje do Čech. Jejich šéf přijde na nádraží k pokladně a povídá:
“Dvacet jízdenek do Čech!“
“Ale kam do Čech?“ ptá se pokladní.
“To je ale...pár roků jsme rozdělení a už neví, kde jsou Čechy!“
"Pánové si budou přát pokoj?“ vítá vrátný v hotelu dva Gabrovany.
“Ne, o nocleh máme postaráno, venku je lavička.“
"Tedy u nás povečeříte?“
"Nene - máme jídlo s sebou.“
“Je Silvestr, budete si tedy jistě přát něco k pití?“
"Proč?“ žasnou, “vždyť je před hotelem kašna.“
"Pak tedy nechápu,“ kroutí hlavou vrátný, “jaké je vaše přání.“
“My jen chtěli požádat,“ vysvětluje jeden z hostů, “kdybyste byl tak laskav a skočil pro nás, kdyby snad náhodou se někdo rozšoupl a chtěl platit...
Čech, Moravák a Slovák se hádají, kdo je přesnější: “My, když začneme kopat tunel,“ povídá Čech, “tak začneme z obou stran naráz a uprostřed se sejdeme na metr přesně.“
“To nic není,“ na to Moravák, “to my, když začneme kopat tunel z obou stran, tak se uprostřed sejdeme na centimetr přesně!“
“To taky nic není,“ nedá se Slovák, “když my začneme kopat tunel z obou konců, tak se většinou netrefíme a máme dva tunely!“