"Hurvínku, ty bys mohl být ten nejhodnější chlapec na světě, kdybys chtěl."
"Já vím, ale mě do toho vždycky něco vleze."
Ptá se Spejbl Hurvínka: "Hurvínku, znáš rozdíl mezi nehodou a neštěstím?"
"Jo, znám. Když ztratím žákajdu, je to nehoda. Ale když ji najdeš ty, tak je to neštěstí."
Hurvínek se ptá Máničky: "Co to děláš?"
"Pudruji si obličej."
"A proč?"
"Abych byla hezčí."
"Tak proč nejsi?"
Spejbl vyčítá Hurvínkovi:
„Teda Hurvajs, to od tebe bylo ošklivé! Mánička ti upekla bábovku a ty jsi jí rozbil okno kamenem!“
Hurvínek si jen odkašle. „To nebyl kámen. To byla ta bábovka.“
"Hurvínku," ptá se Mánička, "jak to děláte, že doma nemáte žádné hodiny?"
"Z okna jsou vidět kostelní hodiny," odsekne Hurvínek.
"No dobře," nedá se odradit Mánička, "ale jak to děláte v noci, když potřebujete vědět, kolik je."
"Vezmu trumpetu, vykloním se z okna a hned se ozve: jakej darebák tu vyhrává ve tři hodiny ráno?! A zase vím, kolik je."
Pan Spejbl říká Máničce: "Máničko, kde leží ten můj vrták?"
Mánička odejde a řekne Hurvínkovi: "Hurvínku pan Spejbl ti chce něco říct."
Při návštěvě zoo, volá ustrašený pan Spejbl na Hurvínka: "Okamžitě odejdi od toho lva!"
Hurvínek se diví: "A proč? Vždyť já mu nic neudělám."
"Tady čtu, Hurvínku, že v případě požáru mám volat 150," diví se Spejbl.
"A co je na tom divného, taťuldo?"
"Za mého mládí jsme vždycky volali HOŘÍ, HOŘÍ!"
Přijde Hurvínek k Máničce domů a řekne: "Máni, dáš mi tvojí fotku?"
"A proč Hurvínku?" řekne pyšně Mánička.
"Protože máme do školy přinést fotku přírodní katastrofy."
Hurvínek brečí v pokojíčku. Za chvilku za ním přijde Spejbl.
"Co se stalo Hurvajz?"
"Škola shořela!"
"To se ti jenom zdálo."
"No právě!"