Dvacet let po svatbě

Uprostřed výroční noci dvacet let po svatbě se manželka najednou probudí a říká si:

„Copak mně ten můj asi koupí, přeci jen jsme spolu dvacet let, určitě to bude něco drahého, asi norkový kožich.“

Po chvíli se vzbudí opět a říká si:

„Ale ne, on mě moc miluje, to nebude kožich, ale možná diamantový náhrdelník.“

Za chvíli se vzbudí celý zpocený manžel a říká si:

„Já se na to vykašlu. Kdybych ji tehdy zabil, tak mě právě dnes pustili!“