Petr seděl u lůžka své umírají...

Petr seděl u lůžka své umírající ženy.

Její hlas byl slyšet o trochu víc než šepot.

„Péťo, miláčku,“ vydechla, „musím se k něčemu přiznat, než odejdu... Já... já jsem ta, která sebrala 200 tisíc z tvého trezoru.

Utratila jsem je a užila si s tvým nejlepším přítelem Sašou.

A byla jsem to já, kdo přinutil tvou milenku opustit město.

A já jsem ta, která nahlásila tvoje daňové úniky úřadům...“

„To je v pořádku, zlato, už na to nemysli,“ odpověděl Petr, „to já jsem ti dal do pití arsenik.“