V den své svatby s princem Edw...

V den své svatby s princem Edwardem se Sofie převléká a uvědomí si, že zapomněla na boty.

Propukne panika, dokud ji její sestra nepůjčí jiné lodičky.

Bohužel jsou příliš malé a později v noci už Sofiiny nohy dost trpí.

Zbytek královské rodiny se mačká u dveří do ložnice a slyší mručení, funění a občas tlumený výkřik. Nakonec slyší Edwarda říkat: „Bože, ta byla těsná.“

„Tak vidíš,“ šeptá královna vévodovi, „říkala jsem ti, že je panna.“

Poté slyší k jejich překvapení Edwarda říkat: „Dobře. A teď tu druhou.“

Následovalo další zavrčení a pak: „Můj Bože, ta byla ještě těsnější.“

„To je můj kluk,“ říká vévoda. „Námořník zůstane vždycky námořníkem.“