Trestancova žena je v kanceláři ředitele věznice, kde oroduje za svého muže:
„Pane řediteli, nemohl byste mu dát nějakou lehčí práci, on se mi tou únavou ztrácí před očima!“
„Rád, ale jakou lehčí práci? Vždyť přece lepí pytlíky.“
„Když byl minule doma, říkal, že noc co noc kope nějaký tunel.“
Mladý abstraktní malíř se ožení se slečnou z lepší rodiny. Po čase se jich přátelé ptají, jak se jim daří.
„Velmi dobře,“ libuje si malíř. „Já maluji, žena vaří.
A pak ona hádá, co jsem namaloval, a já hádám, co ona uvařila.“
Jistý mladý muž stojí přede dveřmi:
„Jdu požádat o ruku vaší dcery. Je to ovšem jen formalita.“
„No dovolte,“ vzteká se budoucí tchán, „kdo vám to řekl, že je to jen formalita?“
„Přece gynekolog.“