Marie si to užívá s milencem,...

Marie si to užívá s milencem, když zarachotí klíče a Franta se vrací domů.
Schová milence proto do skříně, sepne ruce k nebi a prosí:
„Panebože, dělej se mnou co chceš, jen ať ho manžel neobjeví. On je strašně žárlivý a zabil by i mě i jeho.“
„Dobře!“, ozve se z nebes lidským hlasem.
„Ale za tři roky tě povolám k sobě. Utopíš se!“
„Dobře, dobře Panebože! Jen ať ho nenajde…“

Vše proběhlo naprosto hladce.

Marie se tři roky nekoupe, pouze sprchuje.
Tři roky nechodí na koupaliště a celkově se vodě zdaleka vyhýbá.
Přejde pět let a ona, protože se jí nic nestalo, na svou dohodu s Pánem bohem i zapomene.
Koupí si zájezd na okružní plavbu lodí.
Na lodi je velká zábava a jsou na ní jen samé ženy.
Zde se náhle začne loď potápět.
Marie si vzpomene na svou dohodu, sepne ruce k nebesům a volá:
„Panebože, teď mě chceš povolat k sobě? Vždyť kolik nevinných žen zemře spolu se mnou…“
„Dva roky“, ozve se na to hromový hlas z nebes.
„Dva roky mi trvalo, než jsem vás všechny k*rvy shromáždil na jednu loď!“