Tento smutný příběh je o jedné...

Tento smutný příběh je o jedné učitelce z mateřské školky. Paní učitelka ve školce pomáhá dítěti obout si malé kovbojské boty. Oba tlačili, tahali, pořád se do těch bot nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podívá na boty a říká:

„Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.“

Tak se učitelka podívala a opravdu, bylo to tak. Paní učitelka zachovala klid, boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali tentokrát na správné nohy. Potom se chlapeček na botičky podívá a říká:

„To ale nejsou moje boty.“

Učitelka se kousla do jazyka, a místo toho aby na něho řvala: „To jsi nevěděl dřív,“ jak původně chtěla, tak s námahou zase botičky sundala a chlapeček říkal:

„To nejsou moje boty, to jsou boty mého bratra a máma mi je nechává nosit.“

Učitelka už nevěděla jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. A když mu po té úporné námaze mu pomáhala do kabátu, tak se zeptala:

„Kde máš rukavičky?“

A chlapeček říká: „Já je mám nacpané v botičkách.“

Soudní proces s učitelkou začne příští měsíc.