V jídelně v katolické škole děti sedí u stolu spolu se dvěma jeptiškami. Jedna, která je přísnější, začne kolem posílat košík s jablky a druhá, milejší, mísu se sušenkami.
„A berte jen jedno, Bůh se kouká!“ Hrozí ta přísná dětem.
Jedna holčička tedy špitne své sousedce:
„Nahrabej sušenky. Bůh sleduje ty jablka!“
Jednoho dne ve škole na hodině gramatiky žádá pan učitel děti, aby vymyslely větu, ve které by bylo dvakrát použito slovo „krásný“. Přihlásí se Zuzanka: „Můj otec koupil matce krásné šaty a ona je v nich velmi krásná!“ Pan učitel ji pochválí. Potom se hlásí Honzík. „Moje maminka naplánovala krásný piknik a udělalo se krásné počasí,“ říká Honzík. Pan učitel ho pochválí a vyvolá Pepíčka. „Včera večer u večeře řekla moje sestra tátovi, že je těhotná,“ povídá Pepíček, „a táta řekl ′Krásný, to je kur...
Matka okřikla dceru, která hodila žebrákovi celou stokorunu:
„To mu musíš dávat tolik?!"
„Ale, mami, vždyť je to můj třídní učitel!"