Ona křičí: „Ne, nebudu s tebou dnes v noci spát, ty prase!“
Všichni v baru se zastaví a zírají.
Zcela v rozpacích se ten chlápek plíží zpět ke svému stolu úplně rudý.
Po několika minutách přijde žena k němu zpátky a omlouvá se.
Usmívá se a říká: „Je mi líto, jestli jsem tě přivedla do rozpaků. Jsem doktorandka psychologie a studuji, jak lidé reagují na trapné situace na veřejnosti.“
Na to chlápek zareaguje tak hlasitě, jak je to možné: „Co tím myslíš, 2000 za orál?!“
Pepíček: „Tatínku, je to pravda? Slyšel jsem, že v některých zemích je zvykem domluvené manželství, kde muž neví, kdo je jeho manželka, dokud se s ní neožení!“
Otec: „Synku, to se děje všude... Všechno zjistíš až po svatbě!“
Blonďatá holčička pracuje už od dětství v továrně na košťata, navzdory všem předpisům zakazujícím dětskou práci, a vždy patřila k nejlepším pracovníkům. Jednoho dne ale přijde do kanceláře šéfa a prohlásí: „Končím! Už tu nebudu pracovat!“ „Co se děje?“ ptá se šéf. „V čem je problém?“ „Pracuju tu tak dlouho, že už mi vyrostly štětiny na koště i mezi nohama“, odpoví rozčilená blondýnka. „Poslouchej“, říká šéf a stahuje si kalhoty, „to je naprosto normální. Podívej, já to mám taky.“ „Ach můj bože!“...
Starý horal a jeho mladá exmanželka bojovali o opatrovnictví svých dětí.
Matka protestovala, že od chvíle, kdy přivedla své děti na svět, by si je měla nechat v péči. Soudce se zeptal starého horala na jeho pohled na věc.
Po dlouhé chvíli ticha vstal horal ze židle a zeptal se: „Ctihodnosti, když dám čtvrťák do automatu na cukroví a vypadne tyčinka, patří mně nebo té mašině?“