Malý Pepíček přijde za tatínke...
PepíčekMalý Pepíček přijde za tatínkem: „Tati, umíš psát potmě?“ „Myslím, že ano,“ povídá tatínek, „co chceš, abych napsal?“ „No,“ povídá Pepíček, „jen mi podepiš vysvědčení.
Malý Pepíček přijde za tatínkem: „Tati, umíš psát potmě?“ „Myslím, že ano,“ povídá tatínek, „co chceš, abych napsal?“ „No,“ povídá Pepíček, „jen mi podepiš vysvědčení.
V nedělní škole se učitel ptá: „Tak, Pepíčku, a teď mi upřímně řekni, modlíte se doma před jídlem?“ „Ne, pane,“ odpoví Pepíček, „nemusíme, maminka je dobrá kuchařka.“
Malý Pepíček přijde domů s pláčem. „Copak se stalo?“ ptá se ho maminka. „Táta věší obrázky a klepnul se kladivem do prstu,“ povídá Pepíček přes slzy. „Ale Pepíčku,“ těší ho maminka, „to není tak vážné. Už jsi velký kluk a neměl bys kvůli něčemu takovému brečet. Proč jsi se spíš nezasmál?“ „Já se právě zasmál!“ vzlyká Pepíček.