Mařenka souhlasí, udělá kotrmelec, dostane 10 Kč a jde spokojeně domů. Doma se chlubí mamince a ta se chytne za hlavu:
„I ty hloupá, vždyť Pepíček chtěl vidět tvoje kalhotky pod sukýnkou.“
Mařenka na to:
„Jé, tak to už neudělám.“
Druhý den se zase s Pepíčkem potkají a ten jí tentokrát za kotrmelec nabídne 20 Kč. Mařenka ho poslechla, dostala dvacku a šla spokojeně domů. Když se doma svěřila mamince, mam...
Když NASA poslala první kosmonauty do vesmíru, zjistila, že psací pera nefungují při absenci gravitace. Vyřešením tohoto problému pověřila konzultantskou společnost. Po deseti letech a 12 milionech dolarů Američané mají pera schopná psát v jakékoliv pozici a v rozmezí teplot 0 až 300 Kelvinů. Rusové používají tužky.
Indiáni v daleké rezervaci se přišli zeptat nového náčelníka, jestli nadcházející zima bude studená, anebo mírná. Mladý náčelník se moudrosti předků nikdy nenaučil, tak je pošle sbírat dřevo a sám si mezitím jde zavolat do meteorologického ústavu. „Bude zima hodně studená?“ zeptá se. Odpověď zní: „Vypadá to, že ano.“ Náčelník tedy pošle svůj lid nasbírat na zimu ještě víc dříví. Za týden opět zavolá do ústavu. „Jste si jistí, že zima bude hodně studená?“ „Určitě.“ Náčelník řekne lidem, ať posbír...
Chlap si ho prohlédne a konstatuje: „Je nějak vyhublý.”
Rumunka zuřivě gestikuluje: „On néni vyhublý, on štíhlý.”
„A kulhá!” pokračuje chlápek.
„On nekulhá,” rozhazuje rukama Rumunka, „on takovou zvláštní chůzi mít.”
Takhle to pokračuje dál, chlapíkovi se pořád něco nezdá a handlířka mu pořád tlačí nějaké klíny, a že se na něm má projet, že prý uvidí, jaký je to skvělý kůň. Chlapí...
Ivan a Voloďa opravují žumpu. Ivan vleze do těch hoven, nadechne se a ponoří se. Za chvilku se vynoří a povídá Voloďovi: „Voloďo, podej mi klíč číslo 12.”
Ivan vezme klíč, nadechne se a ponoří se zpět do těch hoven. Za chvíli se vynoří a chce klíč číslo 10. Poté, co žumpu spraví, vyleze ven a povídá: „Vidíš, Voloďo, kdyby ses ve škole pořádně učil, nemusels jenom podávat klíče...”
V podniku ČKD se na dvoře válí dlouhá, železná roura. Mistr se rozhodne, že ji nechá uklidit a zavolá proto vietnamského dělníka a povídá mu: „Li, vezmi si k ruce své bratry Pinga a Ponga a odneste tu rouru.”
Za chvíli se Li vrátí a povídá mistrovi: „Šéfe, moc těžký!”
Mistr mu tedy poradí, ať si vezme další tři Vietnamce a zkusí to znovu. Li je za deset minut zpátky a zase povídá: „Šéfe, moc těžký!”
Mistr je už naštvaný a odsekne mu, ať si vezme s sebou všechny Vietnamce, co potká a odn...
Angličan, Australan a Jihoafričan sedí v jednom londýnském baru a popíjejí pivo. Jihoafričan dopije, vyhodí sklenici do vzduchu, vytáhne pistol, vystřelí, sklenice se rozsype na malé kousíčky a on říká: „My v jižní Africe máme tak levné sklenky, že nepotřebujeme pít z jedné dvakrát.”
Australan na něj chvíli zírá a pak udělá to samé a povídá: „My v Austrálii máme tolik písku na výrobu skleniček, že taky nepotřebujeme pít z jedné dvakrát.”