Rumunka a kůň

Chlapík kupuje od staré rumunské handlířky koně.

„Kolik za něj chcete?” ptá se.

„Dvacet tísíc.”

Chlap si ho prohlédne a konstatuje: „Je nějak vyhublý.”

Rumunka zuřivě gestikuluje: „On néni vyhublý, on štíhlý.”

„A kulhá!” pokračuje chlápek.

„On nekulhá,” rozhazuje rukama Rumunka, „on takovou zvláštní chůzi mít.”

Takhle to pokračuje dál, chlapíkovi se pořád něco nezdá a handlířka mu pořád tlačí nějaké klíny, a že se na něm má projet, že prý uvidí, jaký je to skvělý kůň. Chlapík teda sedne na koně, ten se rozběhne a narazí do zdi.

„Proboha,” zvolá, „ten kůň je slepý!”

Rumunka kolem něj pobíhá, rozhazuje rukama, koulí očima a řve: „On néni slépý, on odvážný!”