Včera večer jsme s mojí ženou vedli trochu hlubší rozhovor o různých životních situacích. Přišla řeč i na eutanázii.
K tomuto citlivému tématu o volbě mezi životem a smrtí jsem poznamenal:
„Nechci, abys mě nechala žít v takovém stavu, kde bych byl závislý na přístrojích a byl živen tekutou stravou z nějaké flašky. Kdybys mě někdy takhle viděla, vypni prosím ty mašiny, které mě mají udržovat naživu“.
Ona vstala, vypnula televizi i počítač a vylila moje pivo do záchodu.
Muž a žena, kteří se nikdy předtím neviděli, se setkají v jednom kupé lůžkového vozu. Po prvotních rozpacích se dohodnou, že žena bude spát na horním lůžku, muž na tom spodním. Uprostřed noci se žena vzbudí a vzbudí i muže: "Prosím vás, promiňte, že otravuji. Mohl byste jít požádat průvodčího, jestli by neměl nějakou deku navíc? Je mi zima." Muž povídá: "Mám lepší nápad. Co si zahrát na to, že jsme manželé?"
Žena smaží volské oko, když v tom momentě do kuchyně vtrhne muž a začne křičet:
"Pozor! Pozor! Víc oleje! Potřebuje to víc oleje! Pozor! Otočit! Otočit! Otočit! Rychle! Pozor! Hlídej si to! Zbláznila ses? Ten olej! Proboha sůl, sůl! Nezapomeň na sůl!"
Žena už to nevydrží a úplně vynervovaná se ptá:
"Co tak řveš? Myslíš si, že neumím udělat volské oko?"
Muž klidným hlasem odpoví:
"To jen, abys měla představu, jaké to je, když mi kecáš do řízení!"
Dva muži jdou prosti sobě v parku a táhnou za sebou pravou nohu. Když se k sobě přiblíží, jeden se na druhého s pochopením podívá, ukáže na svou nohu a říká:
"Kuvajt, 1993!"
A druhý ukáže za sebe a říká:
"Psí hovno, deset metrů zpátky!"
Tato stránka používá cookies na vylepšení vašeho uživatelského zážitku.