Jeden květinář tuhle přišel o práci, ale mohl si za to sám. Vždycky popletl objednávky. Jakási žena dostala květiny, objednané manželem, který byl na služební cestě.
Byla poněkud překvapena, když u kytice našla lísteček:
„Přijměte naši upřímnou soustrast.“
Daleko víc však byla překvapena právě ovdovělá žena, z jejíž kytice vypadl lísteček:
„Je tu tepleji, než jsem myslel. Škoda, že tu nejsi také.“
Myslivci pijou v hospodě a když už jsou řádně pod parou, začnou se dohadovat. Franta říká: „To já, já poznám kožešinu po hmatu a hned řeknu její cenu.“ Po chvilce dohadů se vsadí, zavážou Frantovi oči a dávají před něj různé kožešiny. Franta ohmatává kožešiny: „Liška za dva tisíce. Bobr za tisíc pět set….“
Ráno se Franta probudí s pořádnou kocovinou a manželka mu spílá: „To, že jsi přišel domů po půlnoci, to by mi tak nevadilo. To, že jsi byl nadranej tak, že jsi málem netrefil do postele, to...
Píše manžel manželce z lázní: „Drahá, pošli mi prosím 2 000 korun. Jsou ochotni prodloužit mi pobyt!“
Poštou expresně dorazí 4 000 korun.