Kohn je ve své ložnici přepaden lupiči.
"Rozuměj, buď nám dáš všechno zlato, co máš, nebo jsi synem smrti!"
Kohn se zamyslí a říká: "Když vám dám 105 kilo mého nejmilovanějšího zlata, tak vypadnete?"
Lupiči jsou překvapeni: "No samozřejmě, ale rychle, rychle."
Kohn: "Ruku na to?"
Lupiči: "Jasně, jasně, ale dělej."
Kohn zavolá do ložnice: "Zlato, pojď sem. Přišli si pro tebe."
Baví se žid s Rabínem: "Rabíne, slyšel jsem, že pro Boha je století jako pro nás sekunda, je to pravda?"
"Svatá pravda!" na to rabín.
"A taky je prý pro něj million jako pro nás koruna?" ptá se opět žid.
"Tak, tak, to je pravda."
"A ty, Rabíne, ty máš u Boha silné slovo, nemohl by ses ho zeptat zda by mi nějakou tu korunu neseslal?"
"Ale to je maličkost, musíš si prý ale minutku počkat."
Je mi docela líto Anny Frankové. Nejdříve se zveřejní její deníček, což je noční můra každé mladé dívky a ještě z toho nemá žádný zisk, což je noční můra každého žida.