Povídají si dva kamarádi:
Dcera dnes přišla ke mně a povídá mi: "Tati, už mi nedávej víc kapesné, zamkni můj pokoj, spal všechny moje věci, rozbij můj televizor, seber můj telefon, prodej moje auto, vezmi mi klíče od domu, vyhoď mě na ulici a vymaž mě ze svojí závěti."
"To, že řekla?" ptá se udiveně druhý.
Teda neřekla to úplně takhle, ale přišla domů s cigánem a řekla: "Toto je ten chlapec, kterého miluji..."
Příjde prvňáček ze školy, vstoupí do ložnice a vidí mámu, jak šuká s pštrosem.
Chvíli to pozoruje a pak povídá: "Máma má Emu."
S jakým "i" napíšeme větu:
"Ženy si hrál- a muži šl- poté domů ?"
"Ženy si hrály s tvrdým a muži šli poté domů s měkkým."
Útlocitný četař:
"Budíček je v pět třicet, není to na vás brzy?" táže se útlocitný četař. "Vůbec ne," ujišťuje ho nováček, "v civilu jsem touhle dobou už po obědě."
Sejdou se tři chlapi v nebi a říkají si, jak zemřeli. První říká:
"Tak já se jednou vracím domů z práce, vejdu do bytu a vidím na posteli manželku úplně nahou. Podívám se na balkon, ze kterého visí šňůra a na ní chlap. Tak tu šňůru přestřihnu. Chlap spadne, ale ještě se snaží odplazit. Tak na něj hodím ledničku. A když má ještě sílu, aby se odplazil, tak jsem na něj skočil. No, a tak jsem umřel."
Druhý na to: "Tak já takhle jednou myju okna na domě a nějakej blbec mi přestřihne jistící šňů...
Pepíček se ptá učitelky: „Paní učitelko, dá se světlo jíst?“. Učitelka: „Co tě to napadlo? Samozřejmě, že se světlo jíst nedá. Světlem se svítí.“ Pepíček: „Já jen že včera maminka říkala tatínkovi: zhasni světlo a dej mi ho do pusy“.